Často slýcháme, že máme myslet pozitivně, a ne negativně. Co to ale znamená?

Hodnotící dělení myšlenek na dobré a špatné, pozitivní a negativní, zdravé a nezdravé podle mě není produktivní. 

Dobře, něco si myslím „negativně“… no a co? Myslím si to z nějakého důvodu. Pokud to začnu potlačovat a nutit se myslet pozitivně, nic to nemění na tom, že to takhle v hloubi duše cítím. Když přijde „tvrdý na tvrdý“, zachovám se podle toho, jak to vidím doopravdy, ne podle toho, čemu se nutím věřit.

Je pozitivní myšlení automaticky „lepší”, než negativní myšlení?

Řekněme, že zůstávám v situaci, která mě ničí. Jsem ale dogmaticky přesvědčen, že všechno vždycky dopadne dobře, a tak v té situaci v dobré víře zůstanu, než mě úplně pohltí.

Pozitivní i negativní pohled na nějakou situaci je pouhé zkreslení. Ta situace je fakticky nějaká. Náš pohled na ni je jen subjektivní interpretace.

Čím objektivněji chápeme svět, tím lépe dokážeme předpovídat a na základě toho se rozhodovat. Pokud bychom byli doslova vševědoucí, nikdy bychom nezažili vnitřní rozpor. Automaticky bychom volili tu nejlepší cestu k našemu cíli:

Mám se toho bát, nebo ne? Jakou práci mám mít? Mám na ty věci přestat myslet? Mám přestat pít, nebo ne?

V podstatě tedy lze všechny problémy v životě vidět jako otázku vědění.

Pokud chceme změnit naše konání a pocity, je potřeba se podívat na svá hluboce držená přesvědčení. Nervové sítě v mozku nezajímá, jestli je nějaké přesvědčení pozitivní nebo negativní – prostě je tam ta informace v této podobě zapsaná. 

Když vystavíme zdrojová přesvědčení kritickému myšlení a přepíšeme je, změní se i naše konání a pocity.