Mezi americkými vojáky ve Vietnamu bylo rozšířené užívání heroinu. Americká vláda pověřila skupinu výzkumníků vedených Lee Robins, aby jejich návykové chování prostudovali. Výsledky studií nejspíš většinu lidí překvapí.

Výzkumníci náhodně vybrali 450 vojáků, které zkoumali v průběhu 3 let od návratu do Ameriky. Heroin ve Vietnamu vyzkoušelo 34% z nich a 19% si na něm vypěstovalo závislost. (Hall et Weier, 2017)

„Nejpřekvapivějším zjištěním bylo, že v období 8-12 měsíců po návratu do USA byla u veteránů zaznamenána velmi nízká míra závislosti na heroinu. Pouze 10 % veteránů uvedlo jakékoli užití heroinu, 2 % uvedla, že heroin užívala častěji než jednou týdně po dobu delší než jeden měsíc, a jen necelé 1 % uvedlo, že se stalo opětovně závislým ( což potvrdila i analýza moči). Tento stav zůstal zachován i v následujících dvou letech: pouze 2 % byla při následném sledování znovu závislá (ačkoli 5 % bylo závislých někdy v průběhu 3 let).

Robins se ptala, proč se veteráni k heroinu nevrátili. Nebylo to z důvodu nedostatku příležitostí: většina veteránů uvedla, že v místě jejich bydliště byl heroin snadno k dostání, a desetina z nich heroin po návratu vyzkoušela. Hlavními důvody, proč heroin neužívali, byly strach z vytvoření závislosti, nepříznivé účinky na zdraví, nebezpečí zatčení a silný odsuzující postoj přátel a rodiny.” (Hall et Weier, 2017)

„V prvním roce po návratu bylo v USA závislých pouze 5 % osob, které byly závislé ve Vietnamu (Robins, Davis a Nurco, 1974b). Tento výsledek byl zcela odlišný od výsledků mladých mužů léčených v Lexingtonu, tehdejší Federální protidrogové nemocnici. Když byli tito mladí muži sledováni po šesti měsících, zjistilo se, že dvě třetiny z nich jsou již znovu závislé (Stephens & Cottrell, 1972). Dokonce i veteráni, kteří při odjezdu z Vietnamu stále užívali narkotika, na tom byli 8-12 měsíců po návratu velmi dobře. Křivka ukazující pravděpodobnost jakéhokoli užívání, intenzivního užívání a závislosti u veteránů byla zrcadlovým obrazem křivky u léčených civilistů. A tyto dobré výsledky nebyly pouze dočasné. Když jsme vyzpovídali veterány po 3 letech, pouze 12 % z těch, kteří byli závislí ve Vietnamu, bylo závislých kdykoli během 3 let od návratu, a u těch, kteří byli znovu závislí, byla závislost obvykle velmi krátká.

Tuto pozoruhodnou úspěšnost zotavení nepřinesla léčba. Pouze třetina mužů závislých ve Vietnamu podstoupila během služby byť jen jednoduchou detoxikaci a jen nepatrné procento mužů se po návratu podrobilo protizávislostní léčbě – méně než 2 % z těch, kteří užívali drogy ve Vietnamu, 6 % z těch, kteří měli pozitivní nález při odjezdu, a 14 % z těch, kteří byli pozitivní při odjezdu a pokračovali v užívání po návratu (Robins, 1975). Přesto u těch, kteří nastoupili léčbu, byla míra recidivy stejně vysoká jako u mladých civilních mužů v Lexingtonu – dvě třetiny z nich recidivovaly v době, kdy jsme s nimi vedli rozhovor. K relapsu často došlo hned v den, kdy opustili nemocnici.

K zotavení ani nebyla nutná abstinence. Přestože téměř polovina mužů závislých ve Vietnamu po návratu znovu vyzkoušela narkotika, celkově se jich k závislosti vrátilo jen 6 %. Někteří se ušetřili tím, že užívali pouze jiné drogy než heroin, někteří tím, že si je nepíchali, někteří tím, že je užívali jen příležitostně. Ale i pravidelní uživatelé heroinu se stali znovu závislými jen v polovině případů (Robins et al., 1980).

Tato překvapivá míra zotavení i při opětovném vystavení omamným látkám byla v rozporu s tradičním názorem, že heroin je droga, která u závislých vyvolává nesnesitelnou touhu, jež při opětovném vystavení droze rychle vede k obnovení závislosti.” (všechny čtyři odstavce jsou Robins, 1993)